Cesta k vlastnímu uměleckému projevu je u mě poměrně neobvyklá. Už od dětství jsem jevil jakési výtvarné předpoklady, ale během dospívání jsem zcela ztratil motivaci se jakkoliv tvůrčím způsobem vyjadřovat. Věnoval jsem se proto řemeslu. Hodně jsem studoval anatomii a klasické malířské postupy. Z důvodu snadné obživy a také hnán potřebou ovládnout techniku jsem se pak dlouho živil jako grafický designer.
V průběhu života jsem však několikrát prožil velmi intenzivní mystickou zkušenost. Od svých 21 let jsem napočítal zatím čtyři takové ponory. V pravidelných intervalech se dostávám do stavu jakéhosi dočasného vhledu. Tyto stavy ne zcela nepodobné těm, které vyvolávají psychotropní látky jako LSD nebo psylocibin ovšem mnohem déle trvající (až několik týdnů či měsíců) a chemicky nijak nepodmíněné mi postupně daly především jednu věc a tou je ona ztracená motivace. Jakýsi vnitřní obsah. Něco co potřebuji vyjádřit.
Postupně jsem došel ke zjištění, že tyto silné prožitky neumím sdělit jinak než použitím uměleckého jazyka, symbolu a jakési enkrypce těchto obsahů do nitra uměleckého díla. V současnosti proto studuji sochařství na Fakultě výtvarných umění v Brně. Jazyk umění se stále učím, hledám svůj osobitý dialekt a díla, která jsou zde zastoupena, prosím považujte za úryvky jedné básně...
Z CYKLU MEZI ČASEM A PROSTOREM:
V nekonečně tenkém prostoru po dobu nekonečně krátkou se odehrávají scény obrovských rozměrů, které trvají navěky.
Tvrzení že na pomezí času a prostoru existuje nějaký imaginární svět není tezí filosofickou či snad dokonce fyzikální, nýbrž již na první pohled skrz na skrz poetickou. Čím méně se však opírá o jakékoliv racionální argumenty, tím méně se opírá o jakékoliv racionální argumenty! Tudíž nám dovoluje přestat se opírat a v klidu se povznést.
Cyklus jedenácti pláten jsem vytvořil v rámci dvouměsíční stáže v centru pro současné umění GEDOK Stuttgart. Obrazy jsou budované technikou vrstvené olejomalby, která odkazuje k evropské tradici malby od počátku novověku až někam po příchod moderny. Jednotlivé scény jsem naproti tomu komponoval zcela ve virtuálním prostředí počítače. Zobrazené objekty jsou buď matematicky procedurálně generované, 3D skenované, "ručně" vymodelované pomocí 3D aplikací, nebo kombinací některých těchto postupů. Tyto objekty jsem následně nechal konfrontovat v intuitivně vzniklých celcích.
Pečlivě vystavěné objemy jednotlivých objektů avšak visící v prázdném prostoru, organické tvary, které jsou doprovázeny chladnou geometrií a konec konců i výše popsaný technologický postup dává tušit důležitou část hlubší obsahové roviny celého cyklu. Tím je syntéza. Ať je to most mezi starým a novým, objemem a prázdnotou, či organickým a geometrickým tvarem. Syntéza protichůdných pricnipů je zde bez pochyby klíčem. Je sama o sobě sdělením, vytváří příjemné napětí a stává se tak i dobrým nositelem oněch dalších obsahových vrstev a asociací jednotlivých obrazů, které však již zcela přenechávám svobodné divákově představivosti.
ความคิดเห็น